jazykové kurzy, výuka jazyků, angličtina

Jak se učit cizí jazyky - zbavte se obav

Jak se učit cizí jazyky 

 

Zbavte se obav!

Stydíte se mluvit nahlas před kolegy v kurzu? Bojíte se, že nasekáte spoustu chyb? Chodíte do kurzu jen z musu? A někdy byste se na to nejraději vykašlali? Jsme zde, abychom vám poradili, jak pracovat se svými obavami a jak je využit ve svůj prospěch. Nedostanete návod, podle nějž půjde vše samo. Nabídneme vám cestu, jak na sobě pracovat. Uvidíte, že za pár měsíců to může byt mnohem snazší.

Tak především – nejste v tom sami. Z vlastní praxe vím, že jsou studenti, kterým jde jazyk lehce. Někdy to dokonce vypadá, že jich je v kurzu většina. Studenti, kteří mají z jazyka obavy, se pak cítí osaměle. Vice než na studium se soustředí na to, aby kurz nějak přežili. Přitom ale téměř každý student musí překonávat nějaké překážky. Ti, co vypadají, že vše v pohodě zvládají, ve skutečnosti zvládají strategie, jak si poradit. Zde jsou některé z nich, které vám pomohou.

Proč chodím do kurzu?

Na tuto otázku studenti odpovídají „No protože v téhle době je potřeba umět anglicky, německy atd.“ Nebo „Chci se domluvit při cestovaní nebo v práci.“ Někdy také „Chce to po mě můj zaměstnavatel.“ Ať už jste v kurzu dobrovolně nebo tak trochu z donucení, zvládnete ho dobře jen tehdy, kdy budete vědět, k čemu chcete, aby vám kurz byl. A to co nejkonkrétněji.

Lepe než „Chci umět telefonovat.“ je dobře si říct „Chci se umět představit, vyžádat si někoho k telefonu, přepojit na kolegu, vysvětlit, že dotyčný není k dispozici, nabídnout možnost zanechat vzkaz atd.“ Ať už je vaše motivace pozitivni nebo negativni, uvědomte si, k čemu vam jazyk může pomoci. Co budete díky němu navíc zvládat. A pak si určete situace, které chcete zvládnout. Stačí jich par a to na nejbližší možnou dobu (maximálně semestr či školní rok). Proberte to se svým lektorem. Pomůže vám určit, co je reálné. Pokud to půjde, přizpůsobí tomu obsah kurzu.

Proč se to mám učit?

Na tuto otázku najit odpověď, která vás uspokojí, je v praxi ještě důležitější než znát přesně důvody, proč do kurzu chodit. Zatímco každý má alespoň intuitivní představu, co by tak chtěl zvládnout, na tuto otázku často nezná odpověď ani ten nejmotivovanější student. Přitom najdete-li důvod, proč se učit předpřítomný čas, dělivý člen, nebo tahle slovíčka či fráze, mate z půlky vyhráno. Toto je prokázáno – mate-li osobni vztah k tomu, co se učíte, lepe si to zapamatujete. Říká se tomu personalizace.

Jak na to? Prostě si vezměte to, co v hodině učíte, a zamyslete se. V jaké situaci v práci či ve svém běžném životě to použiju? Pokud jazyk aktivně nepoužívám, jak vypadají takové situace v češtině? Co v nich říkám? Může to být i něco netradičního. Např. vazbu used to v angličtině využijete, až budete dětem nebo kolegovi ze zahraničí vysvětlovat, jak se kdysi stávaly fronty na banány… Máte? Pak si uvědomte, jak byste reagovali a přitom použili onen gramaticky jev, slovíčka nebo fráze. Požádejte svého lektora, aby vám s takovou simulací pomohl v hodině nebo ji zadal jako domácí úkol. Tím si gramatiku či slovíčka zafixujete v určitém kontextu. Lektor vám také pomůže s doplněním výrazů, které vám chybí. Možná jste si teď uvědomili, že pravě toto s vámi váš lektor v hodině děla. Pokud mu aktivně pomůžete, bude schopen pro vás hodinu udělat ještě vice na tělo.

Proč mam mluvit před ostatními, když se na to necítím?

Na to je odpověď jednoduchá – protože málokdy budete v situaci, že znáte úplně vše a váš projev bude bezchybný. Touhle odpovědi jsem vás asi nepřekvapila. Prostě je potřeba se naučit vyjit s tím, co znáte. Tímto se řídí male děti, když se postupně učí mluvit. Skládají dohromady, co znají, a usilovně se snaží dorozumět. Vy byste ale chtěli spíše vědět: Jak zvládnout mluvit před ostatními, i když se na to necítím? Protože na rozdíl od malých dětí si uvědomujete, že byste mohli mluvit mnohem lépe. Inspirujme se u těch, co si s tím umí poradit.

Zaprvé: přijměte, že nedokážete říct vše, co chcete. Toto přání si splníte později. Až si tuto strategii zafixujete, zjistíte, že se vyjadřujete stale lepe. Zadruhé: vyjděte z toho, co umíte. Nejste si jisti? Klidně si napište seznam klíčových slovíček a frázi nebo gramatických vazeb pro daný úkol, i kdyby ostatní to zvládali spatra. Zatřetí: naplánujte si, co chcete říct. Když se tuto strategii učíte, zapomeňte na to, co byste chtěli říct, ale co říct dokážete pomoci oněch slovíček. Napište si par bodů, co zmíníte. Nepište ale cele věty. Začtvrté: jděte do toho a mluvte. Nahlížejte do své osnovy, ale nečtěte z ní. Nemyslete na chyby. Myslete na to, abyste co nejjednodušeji řekli, co jste si naplánovali. Místo studu („To zni určitě blbě…“) se soustřeďte na to, že se snažíte vylepšit v něčem, co vám zatím nejde. A toto je ten nejlepší způsob.

Řeknete si – to je pěkné, ale já nechodím do individuálního kurzu, tak to pro mě není. Naopak. Zásadní je domluvit se s lektorem. Můžete ho požádat, aby vám s Tímto postupem v hodině pomohl. Může jej zařadit jako přípravu na mluvní aktivitu pro celou třídu. Nebo ostatní mohou dostat jiný úkol a vy můžete individuálně pracovat na tomto postupu. (A opět, zde není vhodné se stydět, jak jste nemožní. Kdepak, važte si sami sebe, že se snažíte na sobě pracovat.) Nebo se můžete dohodnout, že lektor vám řekne zadání předem a vy se připravíte doma. (To ale doporučuji až pote, co si postup aspoň jednou vyzkoušíte s lektorem. Jinak se můžete zahltit spoustou slovíček či skončit s pocitem, že nic neumíte. A to určitě není pravda.) Nabídla jsem vám tři možnosti, ale pravděpodobně bude potřeba tyto postupy kombinovat. Hledejte cestu společně s lektorem a určitě na to přijdete.

Jak se ale zbavím chyb?

Lektoři často říkají „Nemyslete na chyby.“ Člověk se ale boji, že se jich pak těžko zbaví. Co tedy s tím? Je dobré vědět, jak k nim přistupovat. Když se třeba učíte novy gramaticky jev, je zpočátku potřeba, aby vás lektor opravoval okamžitě. Tím si jej zafixujete správně. Pokud to jde, má vás na opravu navádět, abyste se mohli opravit sami. Tím vás učí vydedukovat si, v čem chyba spočívá. Může třeba použit ustálené gesto, kterým vás na chybu upozorni. Například ukáže rukou dozadu, když opomenete říct sloveso v minulem čase (naznačí, že se to už stalo).

Když ale dojde na „lámání chleba“ a vy máte už sami za sebe něco spontánně říkat, například vyprávět, jak proběhl vánoční večírek, je vše jinak. V tuto chvíli se jedná o tzv. samostatnou produktivní aktivitu. Když uděláte chybu, nemá lektor do vašeho projevu vstupovat. Má vás nechat hovořit, poslouchat a dělat si poznámky. Až domluvíte, máte společně projít hlavní chyby, které zaznamenal. Ostatně studenti z jednoho kurzu dělají podobné chyby. Ty může lektor napsat třeba na tabuli a společně je můžete opravit. Poté můžete celou aktivitu klidně opakovat (nebo můžete svůj projev sepsat za domácí úkol) a vy se můžete soustředit na to, abyste se daným chybám vyhnuli.

Proč to tak má být? No protože tento způsob vede k tomu, abyste se sami učili sledovat své chyby a postupně jim předcházet. Říká se tomu monitorování chyb. Pokud vás lektor často opravuje a skáče vám do toho, co říkáte, snadno zapomenete, co chcete říct. Začnete se soustředit na formu a ne na sdělení, ale přitom se řídíte podle lektora. Ten se stane jakýmsi dohlížitelem. Někteří studenti pak sami bez schválení lektorem nejsou schopni říct souvisle ani pár vět. Když se naopak postupuje, jak jsem popsala, stanete se postupně sami sobě dohlížitelem. Budete vědět, kdy a jaké chyby děláte, a to vás povede k tomu se jim vyhnout. A pokud si přejete takto postupovat, ale váš lektor volí jinou cestu, prostě ho o to požádejte.

Já to snad nikdy neřeknu správně!

Samozřejmě existují také zafixované chyby. To jsou ty, které z nějakého důvodu nevědomky neustále opakujete. Angličtina pro ně má hezké označení „fossilized mistakes“. I těm se můžete odnaučit. Sami či s pomocí lektora si udělejte soupis vašich nejčastějších chyb. Z nich pak vyberte tři, na které se chcete soustředit. Napište si je na lísteček včetně správného tvaru a nalepte na monitor v kanceláři nebo na dveře ledničky či jiné místo, kam se často díváte. Mějte je před sebou při každé hodině, až budete mluvit nebo psát. Domluvte se s lektorem, že když uděláte některou z těchto tří chyb, určitým domluveným gestem vám naznačí, že se máte opravit. Chvíli to bude trvat, ale za pár týdnů zjistíte, že si jich začínáte všímat a že je přestáváte dělat. To bude čas škrtnout je ze seznamu a na lísteček připsat další.

Na co nezapomenout

Na závěr upozorněme na jednu důležitou věc, na kterou jsme stále naráželi. Mluvte se svým lektorem. Nebojte se mu říct, v čem cítíte, že máte problémy. Co by vám mohlo pomoct. Požádejte o radu. Nehodí-li se to během hodiny, zkuste s ním promluvit sami po hodině. Nebo mu napište e-mail. Samozřejmě je třeba respektovat, že nejste jeho jedinými studenty. Na druhou stranu každý lektor se rád dozví, co jeho student řeší a co by potřeboval. A pokud se z jakéhokoli důvodu s lektorem dohodnout nedokážete (třeba je rodilý mluvčí), pomůže vám vaše jazyková škola

WEBEDITOR DOMÉNY s.r.o.